Dvě tužky, čtverečkovaný papír a dvě chytré hlavičky. To je všechno. Víc není potřeba ke strávení celého času, který máme k dispozici. A že to byly napínavé a strhující chvilky. Systém každý s každým umožňoval vyzkoušet všechny věkové úrovně protivníků a zahrát si opravdu dosyta. K dohrání všech zápasů by bylo asi třeba dvakrát tolik času, ale k naplnění našich herních choutek to bohatě stačilo. Pro ty nejdravější piškvorkáře se našla i nějaká sladkost jako odměna. Po skončení klubu se nám zdálo, že se ve třídě vznáší lehká mlha, nebo snad kouřový opar. Jen nevíme, zda to bylo z hlav všech zarputilých hráčů, nebo z hlavy pana učitele, který zaznamenával a vyhodnocoval všechny výsledky.
[wppa type=“thumbs“ album=“185″]Any comment[/wppa]