Je krásné, mít možnost si hrát. To si člověk uvědomí, až o tuto možnost přijde a je schopen odlišit hru od běžných činností. Dnešní klub je herní a já tento článek tvořím takřka „live“. Sedím v učebně na židličce, trošku stranou a jen sleduji, co se přede mnou odehrává. Vše občas vyfotím a pocity hned zapisuji. Chvíle plného soustředění občas protnou výkřiky radosti, nebo zklamání. Zajímavé je, že takový výkřik nad jednou hrou absolutně nevyruší skupinku nad jinou hrou, která sedí hned vedle. Napětí ze hry se promítá do řeči těla v podobě různého vrtění, mačkání si prstů, zatnutých pěsti i zubů. I přes prohry a nezdary nikdo není negativně naladěn (to je věta:-).
Nevydržel jsem v ústraní. Oslovila mě hra Bystroočko a musel jsem si ji aspoň na chvilku vyzkoušet. Automaticky se mysl naladí do režimu pohoda, úsměv a přestane existovat okolní svět. Jestli jste dočetli až sem, vypněte PC nebo mobil a běžte si hrát.
Aleš Kottek a klubáci
