V pátek 29. dubna na naši školu dorazili vojáci, učitelé a studenti z Univerzity obrany v Brně. Žáky seznámili se zajímavými fakty o Armádě České republiky, o zahraničních misích naší armády, absolvovali zdravotnickou a chemickou přípravu, zhlédli ukázku ručních zbraní Armády ČR a absolvovali střelbu na laserovém trenažeru. Nejúspěšnější žáci ve střelbě se utkali o první tři místa.Přečtěte si komentáře některých žáků.
V první části programu jsme se dozvěděli různé informace o Armádě ČR. Popisovali nám, jakou techniku používá Česká republika, že máme pozemní a vzdušnou sílu. Také nám říkali, jaké máme hodnosti členů české armády. V druhé části nám ukazovali a popisovali zbraně, které česká armáda používá. Mohli jsme si vyzkoušet odstřelovací pušku a útočnou pušku. Součástí byla střelba na terč pomocí laserové pistole. Dále jsme se něco dozvěděli o první pomoci a také, jak se bránit zbraním hromadného ničení – chemickým, biologickým, atomovým a radiologickým. Mohli jsme si obléct speciální ochranný oblek jako obranu před těmito zbraněmi.
Petr Pazourek, Jakub Stibal, IX.C
Ráno jdu do učebny č. 17, u dveří stojí jeden voják a ve třídě sedí u počítače další. Poté začala prezentace, byla dobrá, ne moc zdlouhavá, podle mě to mohlo být delší. Potom jsme šli do učebny č. 18 a proběhla druhá prezentace. Ta podle mě byla lepší, ale to je věc názoru. Jediné, co se mi na prezentacích nelíbilo, že na obou byly hodnosti. Zajímavé byly barvy baretů a obrázky techniky, kterou používají. V tělocvičnách jsme zhlédli zbraně, mohli jsme je rozebrat a zase složit, popsali nám je. Střelba mě bavila. Ve velké tělocvičně jsme si ukázali, jak se ošetřuje. Řekli nám, co dělat při chemickém napadení, ukázali nám protichemické obleky. Ti, co na trenažeru měli všechny zásahy, absolvovali turnaj.
Radka Sedláčková, VII.B
Vojenský výukový program.
Vešli jsme do tělocvičny a objevili jsme dvě stanoviště. U prvního stanoviště byli dva muži s pistolí se speciálním nástavcem. Stříleli jsme na tři terče pistolí, která při zmáčknutí spouště vystřelí laserový paprsek. Poté, co si všichni střelbu vyzkoušeli, postoupili jsme ke druhému stanovišti se zbraněmi. Nechali nás potěžkat zbraně, rozložit je a následně složit, vyzkoušet zbroj a helmu. Následně jsme našli stůl plný pohlednic, puzzlí a pexes s tematikou naší armády. Pobrali jsme, co se do kapes vešlo, a přesunuli jsme se do větší tělocvičny, kde na nás čekala dvě různá stanoviště – ukázka resuscitace a zkoušení ochranného protichemického obleku. Nakonec jsme se přesunuli do učebny, kde byla nachystaná prezentace o hodnostech. Po bouřlivém potlesku jsme přešli do druhé učebny na prezentaci o Afghánistánu – o obyvatelích a rozdělení vojenské ochrany. Tím náš den výukového pomalu končí…
Matěj Šinogl, Adam Suchý, VII.C
Dne 29.4. nás navštívili vojáci… Naše programy se většinou lišily: někdo měl první hodinu v tělocvičně nebo v učebnách č. 17 a 18. Můj program začíná v učebně 17. Ze začátku v učebně skoro nikdo není, ale asi po pěti minutách se začíná zaplňovat. Dovídáme se, jak se dělí vojáci, jakou používají munici. Druhou hodinu mám v učebně 18. Dozvěděli jsme něco navíc, a to zábavnou formou. Když o tom přemýšlím, myslím, že i ti vojáci se bavili (i nad našimi chybnými odpověďmi).Třetí a čtvrtá hodina. Posloucháme první pomoc, kterou předvádějí dvě rázné vojačky. Dozvěděla jsem se hodně věcí o tom, co máme a nemáme dělat. Pak posloucháme něco o oblecích, většina kluků si je chce vyzkoušet. V malé tělocvičně jsou zbraně. Můžeme vyzkoušet trenažer pro krátké zbraně. Navíc postupují pouze ti, kteří se pokaždé strefili. Nevyhrál žádný z učitelů. Po vyhodnocení vítězů nastal konec. Na závěr jsme si všichni zatleskali.
Julie Schoberová, VII.B
[wppa type=“content“ album=“203″]Any comment[/wppa]