Den druhého kola prezidentských voleb jsme využili k návštěvě Anthroposu, v němž jsme se zúčastnili výukového programu Vítejte u neandertálců.
Přicházela jsem s obavami, že tato instituce nabídne mým osmákům málo interaktivity. Co také čekat od vykopávek nejméně tisíce let starých, které jsou tak vzácné, že se jich člověk nemůže ani dotknout.
Díky paní lektorce se moje obavy rychle rozplynuly. Nejenom že jsme slyšeli mnoho zajímavých informací o životě homo neanderthalensis, ale také jsme drželi v ruce stoličku, stehenní kost mamuta a opravdový pěstní klín, zkoušeli jsme rýpat pazourkem do kůže, hádat byliny podle čichu (tito lidé byli velmi dobří léčitelé) a zahráli jsme si konkrétní situace z jejich života.
I kdybychom všechno z dnešního dne zapomněli, jedno by nám mělo zůstat. Výrok archeologa Karla Valocha: „Chovejme se k sobě jako ti neandertálci!“ Jejich vzájemné vazby byly totiž příkladné.
