Na výlet se děti těšily hlavně s domněnkou, že utečou školnímu teroru, to se však spletly, ale o tom až později. Žáci měli sraz před školou, kde na ně čekal autobus. Cesta probíhala v klidu, i když někteří účastníci byli poněkud hluční, a to nemluvím o VII. C a jejich rubikových kostkách. Autobus nás vyložil v areálu vranovské pláže. Chvíli, neboli zhruba hodinu jsme čekali na klíče, asi nějaké komplikace. Po rozdání klíčů jsme se těšili do chatek na odpočinek po náročné cestě.
Obě třídy se sešly u ohniště, které stálo uprostřed našeho areálu s chatkami. Zde začali učitelé rozdávat instrukce, kde co je atd. Poté se naši výletníci šli připravit, protože je čekal cíl. Pýcha Vranova nad Dyjí… zámek.
Cesta byla chvílemi náročná a chvílemi rychlá a příjemná. Z areálu, jelikož nebyla funkční lávka, jsme vyrazili lodí, která se jmenovala Valentýna. Dopluli jsme na druhý břeh, kde jsme se občerstvili u místního obchůdku ledovou tříští a zmrzlinou, abychom zchladili „mozkovny“.
Trasa rychle utíkala a před námi byla poslední překážka… Kopec, ne, to tu věc nevystihuje, byl to krpál. Tomu se jinak říkat nedá. Když jsme zdolali tuto zrůdnost, spatřily naše oči krásu… občerstvení. Po menší přestávce jsme se vypravili konečně na slíbenou prohlídku zámku, která byla neskutečná. Vřele doporučujeme!
Návrat zpět byl rychlý. Když přišlo na vstup do areálu, děti se rozutekly, poněvadž měly volno. Někteří ho strávili v chatkách, někteří na volejbalovém hřišti a hráli přehazovanou nebo hráli fotbal. To samé se dělo i po výborné večeři. V deset byla večerka, ale téměř nikdo ji nedodržel…
Ráno začalo rozcvičkou, sice jsme měli běžet, ale nikdo neběžel. Snídaně byla výborná. Po dodělání ranní rutiny jsme se všichni, jak učitelé, tak žáci, vydali do lesa pro dřevo na táborák. Dřevo bylo nasbíráno rychlostí blesku, takže jsme se hned vraceli zpátky. Odpoledne jsme měli hrát hry. V nabídce byly: přehazovaná, vlajkovaná, fotbal atd.
Večer byl táborák. Zde jsme dostali za úkol slohovou práci, neboli již slíbený teror. Byl to dopis paní ředitelce. Rozdělili jsme se do skupin po chatkách, až na výjimku. Měli jsme docela dost času. Nakonec jsme všechny dopisy přečetli u hořícího ohně.
Další den jsme se nasnídali a počkali na autobus. A řeknu vám, bylo vtipné vidět asi padesát lidí vézt kufr nebo nést krosnu. A ten rámus z těch koleček…
Bylo super počasí a hlavně jsme si to všichni moc užili. Snad se to příští rok zase vydaří!!!
Martina Krbůšková, VII.C
[wppa type=“content“ album=“332″]