Ve středu 3. a ve čtvrtek 4. dubna měly děti ze čtvrtých a pátých tříd možnost podívat se do zařízení pro postižené děti a dospělé – KOCIÁNKA. Návštěva navazovala na tu podzimní, kdy k nám do školy přijeli lidé z Kociánky a seznamovali děti se životem postižených a jak se k nim chovat.
Dále už zážitky a postřehy našich dětí:
- Tento den byl pro mě skvělý – chodili jsme ven, pak dovnitř. Venku byla trochu zima, ale „přežili“ jsme. V areálu jsme potkali některé postižené a povídali si s nimi. Je zajímavé, že se můžou lidé s postižením volně pohybovat po areálu.
- Nečekal jsem, že Kociánka bude tak velká.
- Postižené děti a dospělí zde můžou chodit do školy a vzdělávat se, mohou se věnovat svým koníčkům, např. malování.
- Mají dobrou péči, starají se o ně rehabilitační sestry.
- Zaujalo mě, jak dokážou psát a kreslit pusou, mně to vůbec nešlo! A malovali ještě s takovou čelenkou, na níž byl štětec, úžasné.
- Umí si zapamatovat dlouhou pohádku. A taky slečna Verunka pěkně zpívala, my pak s ní.
- Byli jsme na hřišti a tam rostla obrovská stoletá borovice. Pak jsme šli objímat stromy a podívat se na zvířátka – koně, kozy a kůzlátka, prasátka (jedno bylo slepé). Nevěděl jsem, že se postižení léčí i s pomocí zvířat.
- Nakonec jsme byli v tělocvičně a vyzkoušeli si ozvěnu, protože jsme křičeli „KOMETA BRNO!“ nebo „VZHŮRU, KOMETO!“ Bavilo mě, jak jsme si zahráli boču – V. B proti V. C
- Dostali jsme medaile a čokoládu.
- Návštěva Kociánky se mi líbila, protože jsem se tam naučila, že handicapovaní lidé jsou stejní lidé jako my a že se jich nemusím bát. Ale naopak si jich musím vážit jako hodně vzácného diamantu, jsou pro mě hrdiny, protože s postižením dokážou žít a srovnat se s tím, že je to takové, jaké to je, a moc ráda bych se na Kociánku někdy vrátila.
- Chtěl bych tam jít ještě někdy!
Moc děkujeme za vstřícnost a trpělivost, které se nám tam dostalo. Spousta fotek je na odkazech: www.cesa.vutbr.cz/brnobezhranic, www.facebook.com/ProjektBrnoAJizniMoravaBezHranic
Za čtvrté a páté třídy Mgr. Jitka Hajská